- snižují až eliminují frekvenci a intenzitu manických, depresivních a smíšených epizod afektivních a schizoafektivních poruch při dlouhodobém profylaktickém podávání

- současně účinkují antimanicky a antidepresivně při léčbě akutních epizod, aniž vyvolávají přesmyk do opačné polarity

1. LITHIUM

I: akutní mánie, bipolární deprese, profylaxe rekurentních afekt. poruch, augmentace antidepresivní léčby.

Lithiová profylaxe je léčbou volby u kompletně remitujících afektivních poruch.

U mánie je lepší začít akutní terapii kombinací antipsychotika a antiepileptika (haloperidol & olanzapin n. risperidon & karbamazepin) a pak převést pacienta na déledobou léčbu lithiem.

Z hlediska deprese reagují nejlépe pacienti s epizodickými formami.

NÚ: během prvních několik týdnů: ↑ žízeň a močení, ↑ řidší stolice, třes.

Dlouhodobě: polydypsie, polyurie, možné arytmie (zřídka).

Hlavně ale intoxikace – th. hemodialýza.

! potenciální teratogen – ne v prvním trimestru

Před nasazením lithia provést podrobné vyšetření

DD:

profylaxe = 900-1200mg, optim. sérové koncentrace 0,5-0,8 mmol/l

mánie = 1000-1500mg, optim. s. konc. 0,8 – 1,2 mmol/l

2. KARBAMAZEPIN (Biston, Tegretol, Neurotop)

- antiepileptikum 2. gen. odvozené od tricykl. AD typu imipraminu

I: afekt. a schizoafekt. poruchy: potlačuje akutní manické a depresivní ep., dá se podávat i dlouhodobě jako profylaxe

V porovnání s lithiem: u mánií je stejně účinný, ale má rychlejší nástup účinku. Je také účinný u mánií rezistentních na lithium, u organ. mánií…

Při terapii depresí je stejně účinný jako AD, nevyvolává ale přesmyk do mánie – vhodný u BAP a organ. deprese

KI: útlum kostní dřeně, jaterní a ren. dysfce, poruchy srd. rytmu, glaukom

NÚ: GIT (nauzea, vomitus, obstipace), neurotox. (ospalost, tremor, ataxie, diplopie, závratě, cefalgie), ↑ těl. hmotnosti, poruchy srd. rytmu. Dále: kožní reakce, toxická hepatitida, aplast. anémie

→ monitorovat krevní obraz 1x týdně, pak 1x měsíčně, jaterní testy a ionty po 2-3 měsících, hormony štítné žlázy a EKG 1x ročně

INT: potencuje tlumivý účinek alkoholu a lithia, nekombinovat s klozapinem (k. dřeň)

DD: 400-1500mg 3x denně, optim. s. konc. je 5-10ug/ml

Po 1-4 týdnech se mění metabolismus – dávky je třeba zvýšit – od počátečních 200mg/noc do 800-1500mg/noc v průběhu týdne

3. KYSELINA VALPROOVÁ

- antiepilept. 2. gen

- valproát sodný (Everiden, Orfiril), valpromid (Dépamid, Diprozin) nebo divalproex sodný (Depakote)

I: hlavně akutní mánie – u závažných stavů se hned od začátku dává plná dávka 20mg/kg/den, aby se dosáhlo co nejrychleji s. koncentrace 50-100ug/ml.

Obvyklá denní dávka je 800-2000mg. Léčebná odpověď je u 60-80% pac. v průběhu 1-2t od dosažení min. s. konc. 50ug/ml.

Dá se použít i u pac. rezistentních na lithium nebo karbamazepin.

KI: jaterní a pankreat. dysfce, útlum kostní dřeně, těhotenství

NÚ: GIT, třes, kožní exantém. Závažné: krevní dyskrazie, tox. hep., krvácivé projevy (snižuje agregabilitu trombocytů). Proto monitorovat: KO, GMT, amylázy, protromb. čas a sérové hladiny valproátu.

4. LAMOTRIGIN

I: profylaxe BAP – při dlouhodobém podávání redukuje hlavně depresivní fáze. Pro eliminaci manických fází je vhodné doplnit ještě o lithium. Vhodný pro léčbu depresí u epileptiků.

DD: velmi pomalu titrovat, od 25mg/den po dobu prvních 2 týdnů. Potom další 2 týdny 50mg/den, v 5. týdnu možno zvýšit na 100mg/den a v 6. týdnu na 200mg/den. Optimální dávka při léčbě BAP je 100-200mg/den.

Vysazovat také velmi pomalu (nebezpečí epilept. záchvatu).

NÚ: závratě, bolest hlavy, poruchy spánku, podrážděnost… Hlavně pozor na kožní reakce.

5. BLOKÁTORY Ca⁺⁺ KANÁLŮ

- u BAP je v obou fázích zvýšená intracel. konc. Ca

- na depresi moc nefungují, spíš na mánii – např. nimodipin a to pouze u rychlých cyklérů

DD: 120-360mg/den ve 4 dávkách.

NÚ: hypotenze

1. GENERACE

2. GENERACE – BENZODIAZEPINY

- nejsou toxické při předávkování. Narušují spánek (ale méně než barbituráty): potlačují REM fázi (→ ↓ snění a krátkodobá paměť) a 3. a 4. nonREM fázi (→ ↓ tvorba trvalých paměťových stop). Prodlužují spánek výhradně potencováním 2. nonREM stadia (lehký spánek).

• dlouhodobě účinkující – flurazepam, nitrazepam, flunitrazepam (klonzepam, diazepam…)
• střednědobě působící – temazepam, lormetazepam
• krátce účinkující – triazolam, midazolam, cinolazepam… – minimální ranní a denní sedace (= kocovina), ale vyšší nárust tolerance a rebound fenomeny po vysazení

DD:

• flurazepam: 15 – 30 mg
• nitrazepam: 5 – 10 mg (reziduální sedace 12 – 36h)
• flunitrazepam (Rohypnol): 0,5 – 1 mg

• triazolam (Halcion): 0,125mg
• midazolam (Dormicum): 7,5 – 15 mg
• cinolazepam (Gerodorm): 20 – 40 mg

• temazepam (Levanxol): 10 – 30 mg – málo lipofilní – podat 1h před spaním
• lormetazepam (Loramet): 1 – 2 mg

NÚ: viz u anxiolytik. Nepodávat déle než 2 – 4 týdny. U osob starších 65 let snížit DD o 50%.

Potencují účinek alkoholu. Tlumí dýchání! Antidotum = flumazenil

3. GENERACE – „Z“ HYPNOTIKA

- olivňují spánek fyziologicky (zmnožují 3. a 4. fázi nonREM a nepotlačují REM)

- rychlý nástup účinku – požít až po ulehnutí do postele

- nevyvolávají kocovinu ani denní somnolenci

- méně tlumí resp. centrum a minimálně potencují účinek alkoholu

- přesto by se neměla podávat déle než 4 týdny

- při předávkování jsou bezpečné, antidotum = flumazenil

• zopiklon (Imovane, Zopiclon) – po požití se neroporučuje po dobu 6-9h řídit auto, DD 3,5 – 15 mg
• zolpidem (Hypnogen, Stylnox), DD: 10 – 20 mg
• zaleplon (Sonata), DD: 1 mg

4. JINÁ HYPNOTICKY PŮSOBÍCÍ FARMAKA

• antidepresiva: mirtazapin, nefazodon, trazodon
• antipsychotika: metotrimeprazin, chlorprothixen, chlorpromazin
• antihistaminika: prometazin, difenhydramin, bisulepin, hydroxyzin. Sice v podstatě bez rizika závislosti, ale: ranní únava, denní ospalost…
• melatonin

SPO – trvalá povahová odchylka od normy; její počátky se dají vystopovat již v dětství a definitivní podobny nabývá v dospělosti

1. PARANOIDNÍ PORUCHA OSOBNOSTI (F60.0)

- povaha málo společenská, nedůtklivá, vztahovačnám, s malým smyslem pro humor
- překrucují neutrální gesta a poznámky druhých lidí, cítí v nich pohrdání vlastní osobou
- za svá práva velmi bojují, ale nedostává se jim pochopení pro pocity a práva druhých – nikdy nepřiznají vlastní pochybení

2. SCHIZOIDNÍ PO (F60.1)
- nejeví zájem o citové vztahy, nedávají najevo své emoce (kt. jsou někdy nevypočitatelné), nemají přátele, ke chvále a kritice bývají lhostejní
- navenek působí jako podivíny, kteří se mohou projevovat bizarními nápady. Bývají nepraktičtí, těžko se přizpůsobují konvencím

3. DISOCIATIVNÍ PO (F60.2)
- nejnebezpečnější povahová odchylka od normy
- jako recidivisté se opakovaně dopouštějí trestné činnosti – jsou nepoučitelní v přesvědčení, že příští trestný čin již provedou tak dokonale, že nebudou dopadeni
- neprožívají pocit viny
- lhostejní k citům druhých osob, zcela chybí empatie
- jako rodiče často týrají děti
- projevuje se už v dětství – krádeže, záškoláctví, šikana…
- nedodržují zákony, dokonce proti nim vystupují
- agresivita i při řízení mot. vozidla

4. EMOČNĚ NESTABILNÍ PO (F60.3)
- cholerik se silnými, málo zvladatelnými afekty
- přelétavost zájmů, střídání sex. partnerů, hledání úlevy od napětí v alkoholu a drogách
- typické impulzivní jednání
- časté sebevražedné pokusy

5. HISTRIONSKÁ PO (F60.4)
- sklony k teatrálnosti, dramatizování, labilní a povrchní emotivita
- pocit trvalého napětí a neuspokojení vedoucí k vyvolávání scén; účelové reakce
- přesvědčivé vystupování, předstírání, lhavost, jsou sugestibilní
- střídání sex. partnerů, návykové látky
- blízká je osobnost narcistická – nedostatek empatie, závistivost, velmi vysoké sebevědomí, neustále se zaobírají vlastními úspěchy – láska, bohatství, dokonalost

6. ANAKASTICKÁ PO (F60.5)
- trpí hlavně sám postižený
- vtíravé pochybování o vlastních schopnostech, nerozhodnost a vnitřní nejistota → kompenzuje si je nadměrnou pečlivostí až puntičkářstvím → jako pracovníci jsou precizní, ale málo výkonní (pořád si to po sobě kontrolují)
- dekompenzace → obsedantně-kompulzivní porucha

7. ANXIÓZNÍ PO (F60.6)
- trvalý nedostatek sebedůvěry spojený s nepříjemnými pocity úzkostného napětí a obav → vyhývají se sociálním kontaktům, jsou snadno zranitelní

8. ZÁVISLÁ PO (F60.7)
- ochotně se podřizují přáním druhých osob, které vybízejí k tomu, aby za ně přebíraly rozhodování i v běžných záležitostech

9. JINÉ SPECIFICKÉ PO (F60.8)
• osobnost nestálá, nezdrženlivá – nedostatek pevné vůle, podléhání druhým osobám, sklon k vyhledávání pohodlí, často krádeže
• os. pasivně agresivní – trvalá opozice vůči okolí, pořád si stěžuje, odmítá plnit své povinnosti pomocí různých únikových manévrů (zapomínáním, váhavostí…). Typické je odkládání termínů svěřených úkolů

10. PŘETRVÁVAJÍCÍ ZMĚNY OS. (F62.0)
- v případě, že se u jedince bez předchozí PO vyvinuly povahové změny v důsledku katastrofického prožitku, nadměrného stresu…
• přetrvávající změna os. po katastrofické zkušenosti (F62.0) – zpravidla předchází PSP, která přejde do chronicity. Nepřátelství a nedůvěra k okolnímu světu, sociální izolace…
• přetrvávající změna os. po psychickém onemocnění (F62.1) – je to opět reakce na onemocnění, nejde o přetrvávání příznaků. Nadměrná závislost na druhých osobách, snížení životní aktivity, pokles zájmů, hypochondrické stesky…

Článek:

stáhnout ve wordu

stáhnout v pdf

NÁVYKOVÉ PORUCHY

F10 – Alkohol
F11 – Opioidy
F12 – Kanabinoidy
F13 – Sedativa nebo hypnotika
F14 – Kokain
F15 – Jiná stimulancia
F16 – Halucinogeny
F17 – Tabák
F18 – Organická rozpouštědla
F19 – Několik látek nebo jiné psychoaktivní látky

Stavy spojené s užíváním návykových látek:

1. akutní intoxikace – kratší než 48hod., th.: vit. funkce, antidotum, mírnit patol. projevy chování
2. škodlivé užívání = smotické a psychické poškození zdraví
3. syndrom závislosti = po dobu 1 měsíce jsou současně 3 n. více násl. příznaků:
• silná touha
• potíže při kontrole užívání
• odvykací stav
• tolerance
• opouštění jiných zálib
• pokračování v užívání i přes jasný důkaz škodlivých následků
4. odvykací stav – bez deliria nebo s deliriem (zastřené vědomí a zmatenost + hlaucinace  a iluze + výrazný tremor)
5. psychotická porucha = toxická psychóza, delší než 48hod., nevzniká v důsledku akutní intoxikace nebo odvykacího stavu. Většinou doprovázena sluchovými halucinacemi a paranoidními bludy
6. amnestický syndrom – porušení zejména krátkodobé paměti
7. reziduální stav a psychotická porucha s pozdním začátkem = demence, poruchy osobnosti, poruchy nálady, poruchy kogn. funkcí, flashbacky

detoxifikace = léčebné postupy používané při zvládání odvykacího stavu
detoxikace = eliminace psychoakt. látky z organismu a minimalizace jejích škodlivých účinků

alkoholismus = choroba vznikající v důsledku častého, opakovaného a nadměrného požívání alkoholu.

Jellinekova typologie:

Projevy:

1. Akutní intoxikace:
hladina alkoholu do 1,5 g/kg: excitační stadium
1,6 – 2,0 g/kg: stadium hypnotické, opilost středního stupně
nad 2 g/kg: narkotické stadium
nad 3 g/kg: těžká intoxikace, bezvědomí

terapie:
- při lehké opilosti silná černá káva, u těžší 40% glc. i.v. do 50ml
- při velkém neklidu haloperidol

2. Patologická intoxikace: patická ebrieta (kvalitativní porucha vědomí, poruchy emocí, vnímání, myšlení, agresivita) už po malém množství alkoholu. Končí spánkem, následuje amnézie.

3. Škodlivé užívání: dysfagie, průjmy, gastritida, jícnové varixy, hepatopatie, ca jater, ca žaludku, ca jícnu a střev, poškození pankreatu, avitaminózy, poruchy krvetvorby.

Wernickeova encefalopatie – následkem chronické deplece thiaminu, může se jednat i o akutní stav – obrna okohybných svalů, poruchy rovnováhy, ataxie, zmatenost, apatie…

Lab: ↓ ery, ↑ MCV, ↑ bilirubin, ↑ ALT a AST, hlavně ale ↑ GMT, velmi specifické je ↑ CDT – transferinu

4. Závislost na alkoholu
- postupné změny (tolerance k dávkám, zanedbávání jiných zálib…)
- alkoholové obrany (racionalizace pití)
- ranní doušky
- palimpsety (alkoholová okénka) – nepamatuje si, co dělal během intoxikace

5. Odvykací stav
Projevuje s maximální intenzitou druhý den po vysazení.

Projevy: třes rukou (popř. celého těla), pocení, úzkost, neklid, nauzea a zvracení, tachykardie, nespavost, PM neklid, poruchy vnímání. Odeznívá většinou během 4-5 dnů.

Delirium tremens: poruchy vědomí, vnímání a myšlení, PM neklid, vegetat. poruchy, hrubý třes, křeče, maximum potíží je ve spánku, inverze spánku. Pozor na častou hypoglykémii a metabolický rozvrat.

Detoxifikace = léčba odvyk. stavu
- kontrola vit. funkcí, vit. B1, hydratace
- lehký OS: karbamazepin 3x200mg (není doporučen pokud jsou JT zvýšeny více než 2-3x)
- těžký OS a delirium: pokud není pod vlivem alkoholu a je hospitalizován: klomethiazol (Heminevrin): do 16 kapslí po 300mg za 24hod rozděleno do nejméně 4 dávek. Pokud není možné podat, pak BZD (oxazepam, lorazepam, alprazolam) po 2-4 hod.
- při křečích MgSO4

Léčba cravingu:
Akamprosat (Campral) a naltrexon (Naltrexone, Nemexin, Revia, je to antagonista opioidních rec.)

Interakce u alkoholiků
Nepodávat tricyklická AD, ani dlouhodobě BZD nebo opioidy. Naopak je možno podávat SSRI.

Opioidy:
- přírodní – opium, morfin
- syntetické – morfin, kodein, diacetylmorfin (heroin), metadon, buprenorfin…

Délka účinku:
- heroin 3-4 hod. (rychle vzniká tolerance a závislost)
- morfin 4-5 hod.
- buprenorfin 6-8 hod., při vyšších dávkách 24-48 hod.
- metadon 12-14 hod.

Akutní intoxikace (AI):
- apatie, útlum, ↓ PM tempa
- alespoň 1 ze 4 příznaků: otupělost, setřelá řeč, zúžení zornic, poruchy vědomí (somnolence až koma)
- při těžké intoxikaci: útlum dech. centra, hypotenze, hypotermie

Léčba akutní intoxikace (LAI):
- i.v. amp. naloxonu (Naloxon, Narcanti), pokud se neobjeví odpověď, pak opakovat ve stoupajících dávkách každých 15-20min až do vymizení příznaků, potom možno pokračovat dávkou 0,4mg/h i.v. Naloxon má velmi krátký poločas a může vyvolat odvykací příznaky, ty ale brzy odezní a pokud byl pacient intoxikován opioidem s dlouhým poločasem, pak se opět objeví intoxikace.

Odvykací stav (OS):
- při rozvinuté závislosti na heroinu vzniká už za 4-6 hod.
- kromě touhy po droze (ta je přítomna u každé drogy na které vzniká závislost) alespoň 3 z násl. příznaků: sekrece z nosu, slzení, bolesti nebo křeče svalů, bolesti břicha, nevolnost, zvracení a průjem, dilatace zornic, tachykardie, hypertenze, poruchy spánku (nespavost)

LOS:
- symptomatická léčba: spazmoanalgetika (drotaverin v komb. s metamizolem), anxiolytika (chlordiazepoxid, buspiron), hypnotika (zolpidem, zopiklon), tlumivá neuroleptika (tiaprid).
- substituční léčba: buprenorfin (Subutex) 1,5-3mg ve 2-3 dávkách/den sublinguálně po dobu 3-4 dnů , methadon (u nás ne)

Léčba syndromu závislosti: trvá měsíce až roky, podává se methadon, buprenorfin

Toxické psychózy (TP): nevznikají

- základem je THC (delta-9-tetrahydrokanabinol). Biol. poločas je 30hod., při dlouhodobém užívání může dojít k uvolnění depozit (flashback)

AI:
- poruchy chování (desinhibice, agitovanost), změna nálady (euforie, úzkost), poruchy vnímání (vnímání času, hal., iluze), derealizace a depersonalizace
- hlavně: nastříknuté spojivky, zvýšená chuť k jídlu, tachykardie, sucho v ústech

OS:
- PM neklid, podráždění, nervozita, úzkost, deprese, bolesti hlavy. Většinou nevyžaduje léčbu, po několika dnech odezní. Popř. antidepresiva, při akutním psychot. stavu BZD, při protrahovaném psychot. stavu flupentixol.

AI:
- připomíná opilost – euforie, desinhibice, emoční labilita, nebo naopak útlum, apatie, anterográdní amnézie
- min. 1 ze 6 násl. příznaků: kolísavá chůze, poruchy ve stoji, setřelá řeč, nystagmus, porucha vědomí, puchýře
- těžké intoxikace: hypotenze, hypotermie, utlumení dávivého reflexu a dech. centra, hypotenze, hypotermie

LAI: často na ARO
- při barbiturátech forsírovaná alkalická diuréza, hemodialýza
- při BZD flumazenil (Anexate) i.v. 0,2-0,3mg, účinek se dostaví za 1-3min, podání lze zopakovat po 60min až do celk. dávky 1-2mg

Závislost: BZD podávat max 4-6 týdnů

OS:
- druhý nebo třetí den po vysazení: třes, tachykardie, nauzea, zvracení, PM neklid, bolesti hlavy.
- až rebound fenomén – těžké poruchy spánku s možným přechodem do deliria, až epi záchvat

LOS:
- vysazování: první den stejná dávka kterou přijímal před léčbou, následující den redukce o 30%, každý další den o 5% původní dávky.
- při vysazování diazepamu podávat současně karbamazepin (prevence křečí)
- při neklidu tiaprid (Tiapridal) nebo melperon (Buronil) melperon
- při delirantním stavu klomethiazol (Heminevrin)
- při psychot. projevech haloperidol

AI:
- euforie, pocit zvýšené energie, megalomanie, hrubost, agresivita, sluchové n. taktilní iluze, halucinace
- min. 2 z následujících: tachykardie, arytmie, hypertenze, pocení, nauzea, zvracení, dilatace zornic, křeče

LAI:
- při neklidu BZD
- při hypertermii ochlazování
- prevence kardiovask. kompl. nifedipin

Závislost vzniká extrémně rychle

OS:
- sklíčenost, anhedonie a min. 2 z následujících: letargie, únava, PM útlum nebo agitovanost, zvýšená chuť k jídlu, insomnie nebo hypersomnie
Léčba psychózy: diazepam, haloperidol

Léčba závislosti: imipramin

- kofein, amfetamin (amfetamin metylfenidát = Rivotril), metamfetamin (pervitin), efedrin, fenmetrazin, MDMA (3,4-metylendioxymetamfetamin, extáze), ice (krystal. forma metamfetaminu)
- na úrovni CNS uvolňují NA a D a mohou tak vyvolat halucinace a bludy

AI:
- euforie, pocit zvýšené energie, megalomanie, agresivita, afekt. labilita, iluze n. halucinace bez poruchy orientace
- tachykardie, hypertenze, pocení, zvracení, dehydratace, dilatace zornic, křeče…

LAI:
- klidné prostředí, rehydratace, při kardiovask. kompl. β-blok.
- psychotické projevy: diazepam, pokud nezabere pak haloperidol

Při chronickém užívání se rozvíjí psychotické poruchy s paranoidně-anxiózní symptomatikou („stíhy“). Suicidální tendence.

- psilocybin, meskalin, ibogain, atropin (se skopolaminem v durmanu), LSD…

AI:
- sluchové, zrakové n. taktilní halucinace při zachovaném vědomí a plné bdělosti, úzkosti, strach, depersonalizace a derealizace, impulzivní jednání
- tachykardie, palpitace, pocení a zimomřivost, třes, dilatace zornic

LAI:
- dohled, klid
- úzkost a neklid: BZD, tiaprid, popř. až haloperidol

Závislost není. Naopak je často přítomna psychotická porucha (flashbacks).

AI:
nauzea, zvracení, pocení, tachykardie, arytmie, poruchy spánku, derealizace

OS:
craving, malátnost, dysforie, neklid

- toluen, trichloretylen, tetrachloretylen, xylen, benzin, aceton, éter

AI:
- apatie, letargie (n. excitací a euforií), hádavostí, hrubostí, poruchami koncentrace, úsudku, pozornosti, paměti
- kolísavá chůze, poruchy stoje, setřelá řeč, nystagmus, porucha vědomí, neostré n. dvojité vidění

LAI:
- často nutno KPR, podávání kyslíku, léčit i metabol. rozvrat způsobený poruchou fce. jater a ledvin

- atypický obraz a atypický průběh intoxikace

- fencyklidin (PCP, andělský prach) – změny chování, paranoidita, hypersalivace, amnézie na prožitý stav

ZÁVISLOSTI:
- bez závislosti: halucinogeny, organ. rozpouštědla
- psychická: kokain, kanabinoidy, stimulancia
- fyzická, psychická: alkohol, opioidy, hypnosedativa

PORUCHY MYŠLENÍ

myšlení = proces zprostředkovaného a zevšeobecněného poznání skutečnosti. Myšlení se uskutečňuje pomocí představ a pojmů.

1. PORUCHY FORMY MYŠLENÍ

• poruchy dynamiky myšlení
  • útlum myšlení = zpomalení myšlenkových procesů
    • bradypsychismus = zpomaleny i ostatní psych. funkce – bradylogie s dlouhými pauzami mezi slovy a dlouhými latencemi do odpovědi
    • záraz myšlení
    • mutizmus = myšlení probíhá dál, je porucha řečové produkce
    • aphrasia voluntaria = úmyslné mlčení
  • zrychlení myšlení
    • tachypsychismus = i jiné psych. funkce
    • myšlenkový trysk = vystupňovaná forma → tachylogie (logorea). Logorea může vyústit v pseudoinkoherenci – neschopnost přiměřeně verbalizovat zrychlený myšlenkový proces (zejm. v mánii).

• poruchy struktury myšlení
  • ulpívavé myšlení = setrvává na jedné představě nebo pojmu → perseverace nebo vebigerace (opakování části slova, hlásky, tónu)
  • nevýpravné myšlení = setrvává na jedné myšlence. V řeči se vrací stále ke stejnému tématu, byť i v různých formulacích
  • zabíhavé myšlení = hlavní myšlenkový směr je přerušován a doplňován vedlejšími, nepodstatnými myšlenkami
  • tangenciální (rozjíždivé) myšlení – myšlenky na sebe navazují velmi vzdáleně – odpověď souvisí s otázkou velmi vzdáleně
  • rezonérství (plané mudrování) – neplodné úvahy o bezvýznamných věcech – často u hebefrenní formy schizofrenie
  • paralogické neboli dyslogické myšlení = narušení logické vazby myšlení – myšlenky na sebe navazují podle povrchních souvislostí a náhodných asociací. Abstrahující myšlení – vytrhává určité části skutečnosti a spojuje ji do nepatřičného celku s jinou skutečnosti (chce poslat ruku domů pro peníze). Aglutinující myšlení – vytváří nové pojmy → slovním vyjádřením jsou neologismy
  • inkoherentní neboli nesouvislé myšlení = rozvolnění logických a asociačních vazeb. Extrémní projev = slovní salát (schizofázie)
  • obsedantní (nutkavé) myšlení = postižený se uvědomuje jejich neodůvodněnost a nesmyslnost, avšak nedokáže je vůlí potlačit
  • ovládavé myšlení = po delší dobu a opakovaně převládá určitá myšlenka
  • katatymní a holotymní myšlení = myšlení zkreslené emotivitou
  • autistické myšlení = snížený kontakt mezi subjektivním světem nemocného a objektivní realitou. Náplň myšlení tvoří subj. prožitky, fantazie – těm nemocný připisuje charakter obj. reality. Verbální produkce bývá minimální, nemocný se svému okolí jeví jako netečný. Méně vyjádřena a zpravidla nepatologická forma se nazývá introvertované myšlení – nemocný je schopen rozlišovat mezi skutečností a fantazií.
  • symbolické a magické myšlení  – schizofrenie
  • vztahovačné (paranoidní myšlení) – připisuje neutrálním jevům a situacím ve svém okolí zvláštní význam ve vztahu k vlastní osobě

2. PORUCHY OBSAHU MYŠLENÍ (BLUDY)

bludy = mylné a nevývratné osobní přesvědčení založené na nesprávném odvození závěru ze zevní reality

charakteristiky bludu:

1. chorobný vznik – součást duševní poruchy
2. nepravdivost
3. nevývratnost
4. vliv na jednání
5. individuální a soukromý útvar – není produktem obecného mínění

vývoj bludu:

1. bludná nálada, bludná vztahovačnost (někt. věci mají zvláštní skrytý význam) nebo bludné vnímání (skutečnému vjemu je přikládán neodpovídající význam i vzpomínkový klam). Tedy neurčité vágní přesvědčení bez obsahu.
2. bludný nápad – uvědomí si spojitosti
3. zformovaný blud = nepravdivá interpretace skutečnosti
4. možnosti dalšího vývoje:
   • po léčbě dojde k ústupu = korekce bludu
   • dezaktualizace = ztrácí emoční náboj
   • rozpadne se pouze částečně → bludný relikt
   • fixace v psychice člověka → chronifikace
   • maligní variantou je systemizace bludu
   • disimulace bludu – sociální úzdrava – opozdření bludu

rozdělení bludů podle obsahu

1. bludy expanzivní:
   • megalomanické – mimořádný význam vlastní osobnosti
   • extrapotenční – mimořádné nadání, vlastní schopnosti
   • originární – vznešený původ
   • inventorní – vynálezce nevýznamného (nesmyslného) objevu
   • reformátorské – povede změny v organizaci společnosti
   • religiózní – nový spasitel
   • erotomanické – neodolatelný pro druhé pohlaví
   • eternity – bude žít věčně

2. bludy depresivní
   • mikromanické – podceňují vlastní osobnost
   • insuficienční – vlastní neschopnost
   • autoakuzační – bludná sebeobviňování za různá neštěstí – za války…
   • obavné – obava, že se přihodí katastrofa
     • ruinační blud – přesvědčení o totálním úpadku, zchudnutí
     • negační (nihilistický) – popírá existenci vlastní nebo někoho z rodiny
     • blud enormity – svojí činností nebo existencí přivodí karastrofu
     • blud eternity (ahasverismus) – bude věčně trpět za své hříchy (smrt by byla vykoupením)
     • Cotardův syndrom = blud negační + enormity + eternity – často u deprese v pozdějším věku
   • hypochondrické
   • dysmorfofobické – část těla je znetvořená

3. bludy paranoidní – základem je chorobná vztahovačnost
   • paranoidní – připisuje věcem kolem sebe význam ve vztahu k vlastní osobě
   • perzekuční – přesvědčení o pronásledování a ohrožení
   • kverulační – pod vlivem přesvědčení o perzekuci si stále stěžuje na policii, dává žaloby, odvolává se…
   • emulační (žárlivosti) – chorobné přesvědčení o nevěře partnera
   • transformační – chorobný pocit změny osobnosti
   • metamorfózy – pocit změny v jinou bytost, např. zvíře

rozdělení bludů podle vzniku

1. primární blud – vyvíjí se v důsledku vlastní poruchy interpretace světa, tedy myšlení a je většinou vedoucím příznakem příslušné poruchy. Obsah je obvykle nezávislý na momentální náladě – je nesyntonní neboli inkongruentní.
2. sekundární blud – odvozen od poruchy jiných psych. modalit, nejčastěji od nálady. Jedná se vždy o bludy, jejichž obsah odpovídá patologické náladě – bludy syntonní s náladou neboli bludy kongruentní s náladou
3. indukovaný blud – bludy u induktora i indukovaného jsou obvykle chronické a jsou buď rázu perzekučního nebo velikášského

rozdělení bludů podle úrovně generalizace – zda jsou bludy omezené nebo mají tendenci šířit se na další oblasti života.

1. solitární blud = jeden blud týkající se jen určité oblasti reality
2. ohraničené bludy = několik bludů, které se dále nešíří
3. systemizovaný blud = neustále se šíří. Např. perzekuční blud – nejdříve ho pronásledují tajné služby, potom i rodina… Typické pro trvalou poruchu s bludy.

This known jeux de casino offers amazing black jack en ligne, machine a sous gratuit, roulette gratis or free video poker.

Článek:

stáhnout ve wordu

stáhnout v pdf

PORUCHY EMOCÍ

Emoce jsou psychické jevy, které mají hodnotící význam, a proto jimi vyjadřujeme, zda je nám něco příjemné nebo nepříjemné, uspokojení nebo neuspokojení…

Anatomie – thalamus a limbický systém.

Afektivita = pohotovost k emočním reakcím.

Emotivita = celková dlouhodobá emoční charakteristika jedince

Char. rysy emocí:

• subjektivita
• polarita
• aktuálnost
• dynamičnost
• asociativnost (vyskytují-li se vedle sebe 2 emoce různé kvality, vzniká z nich asociací nová emoce, která není jen jejich prostým součtem)
• iradiace (výsledná emoce se uplatní dominantně a ostatní jsou jí podřízené)
• přesun emocí (emoce se může přenášet z jednoho jevu na druhý)

Tělesné projevy emocí:

• mimika
• pantomimika (gesta, pohyby, držení těla…)
• hlasový výraz
• vegetativní a hormonální změny

Rozdělení emocí

1. podle polarity:

• kladné
• záporné
• nižší:
  • tělesné – směřují k udržené rovnováhy (žízeň, únava…)
  • individuální – člověk je prožívá jako vztah k základním jevům (radost, smutek, strach)
• vyšší: mají sociální a společenský význam
  • sociální
  • estetické
  • etické

1. podle kvality:

1. PORUCHY AFEKTU

Afekt = intenzivní emoce, která vzniká rychle, prudce po více či méně zřetelném podnětu a má konkrétní zaměření.

Městnání afektu – dojde k výbuchu na nepatrný podnět. Přesun afektu – jedinec na silný prvotní podnět nereaguje, ale na jiný, třeba již slabý podnět, bývá reakce bouřlivá. Sdružení afektu – k rozšíření emoční reakce na další předměty nebo osoby. Odreagování afektu = afektivní napětí bylo uvolněno nějakým jiným náhradním způsobem.

1. afekt nezvládnutý – dotyčný není schopen v dostatečné míře ovládnout své chování. Není zde poruchy vědomí, ani amnézie.
2. patický afekt – liší se od normálního a nezvládnutého:
• ↑ intenzita
• ↑ trvání (ne vždy)
• na jeho vrcholu dochází ke krátce trvající kvalitat. poruše vědomí (obnubilaci)
• po jeho odeznění je proto na období vrcholu amnézie
• chování a jednání neodpovídá osobnosti postiženého
• zpravidla končí spánkem, únavou, vyčerpáním
• často vzniká na určitém terénu – opilost, demence, encefalopatie, hladovění, únava…
3. afektivní stupor – na rozdíl od normálního průběhu afektu je fáze prvnostního zárazu vytupňována v afektivní stupor. Dostavuje se většinou po hrůzné události nebo situaci – postižený strne, není schopen pohybu či řeči, mimika a gestikulace se zastaví.
4. afektivní ztlum (útlum) – objevuje se po nadměrném emocinálním podnětu – dojde k odsunutí afektu. Postižený reaguje klidně a bez emocí, emoční reakce se plně projeví až když pomine nebezpečí.
5. afektivní raptus – afekt se mimořádně vystupňuje a prodlouží v trvání. Probíhá se značnou silou a energií. Může se být spojen s patickým nebo nezvládnutým afektem.
6. paroxyzmální afekt (ictal emotion) – náhle, bez zjevné příčiny, obsahem je nejč. úzkost. Trvá většinou hodiny. Často v důsledku poruch temporálního laloku (u epilepsie apod.).
7. zvýšená afektivní dráždivost – zvýšená pohotovost k patolog. afektivním reakcím.

2. PORUCHY NÁLADY

Nálada = déletrvající pohotovost k emočním reakcím určitého směru.

Faktory ovlivňující náladu: fyzikální (sezónní zimní deprese), chemické (drogy, psychofarmaka), somatogenní a metabolické (deprese u hypotyreózy, premenstr. krize, popudlivost při hypoglykemii a hypertyreóze), organické (afekce CNS), psychologické (traumatizující zážitky → deprese).

Charakter. rysy patických nálad:

• intenzita – sebevětší odchylka norm. nálady zdaleka nedosahuje intenzity patické nálady
• trvání – týdny, měsíce
• nezávislost na psychogenních podnětech – je na delší dobu neodklonitelná
• vliv na ostatní psych. funkce (myšlení, jednání, vzhled, osobnost) – silnější než u norm. nálady
• podmíněnost chorobnými změnami CNS – je vždy součástí nějaké duš. poruchy

1. Expanzivní nálady
   • euforie – pocit pasivní „tupé“ spokojenosti – u afekt. a organ. psych. poruch, intoxikací…
   • manická a hypomanická nálada – u afekt, poruch, schizoafekt. poruchy, organ. poruchy
   • extatická nálada – pocit blaženosti, vytržení, štěstí, povzenesenosti
   • rezonantní (zlobná) nálada – podrážděnost, nevlídnost, zvýšené sebevědomí
   • explozivní nálada – hl. u epileptiků a chron. alkoholiků
   • moria – veselá nálada s nemístným, netaktním a vulg. žertováním a obtěžováním okolí. Často u léze front. laloku.
   • dysforie (rozlada) – oproti rezonantní náladě je mírnější a není přítomno zvýšené sebevědomí. U epilepsie, ment. retardace i u manického sy.
2. Depresivní (mikromanické) nálady
   • depresivní nálada
   • bezradná nálada – bezradnost a neschopnost rozhodování
   • anhedonická nálada – neschopnost prožívat štěstí, radost. Oproti apatickému nemocnému prožívají tuto neschopnost nešťastně.
   • morózní nálada – zlostná, mrzutá, vyšší riziko sebevraždy
3. Úzkostné (anxiózní) nálady
   • anxieta a anxiózní nálada – subjektivně nepříjemný pocit obav a strachu. Strach nemá konkrétní obsah (narozdíl od fobie)
   • fobie – patol. strach, perzistující a iracionální, z konkr, specifické situace, objektu nebo činnosti. Fobie není jedinec schopen potlačit vlastní vůlí, i když si je uvědomuje jako bezdůvodné pocity, ke kterým má kritický postoj.

3. PORUCHY VYŠŠÍCH CITŮ

• nadměrný rozvoj vyšších citů
• defekt vyšších citů
  • sociální tupost – porucha až úplná neschopnost citového kontaktu
  • moral insanity = anetičnost – vystupňování citového defektu do krajního egoismu, bezcitnosti, bezohlednosti
• poruchy estetických citů
• poruchy etikých citů
  • emoční depravace – mizení morálních zábran a stupňování pudového jednání při celkovém úpadku osobnosti
  • emoční degradace – úpadek celé osobnosti – city se redukují na oblast tělesných potřeb – zejména u organ. psych. poruch.

4. PORUCHY STRUKTURY EMOCÍ

1. paratymie (paradoxní emoce) – emoce nejsou přiměřené aktuálnímu podnětu kvalitou ani kvantitou. Může se projevit též mimickou inadekvátností (nemocný se tváří plačtivě při veselé náladě, nebo se směje, přestože je mu smutno a úzko (paramimie).
2. emoční ambivalence – současně jsou přítomné kladné i záporné emoce, nálady a city. Časté u schizofrenie, fobií, depresí.
3. emoční oploštělost – afektivita setřelá, nevýrazná, neměnná, jsou lhostejní, neúčastní. U schizofrenie, organ. poruch, poruch osobnosti
4. emoční labilita – měnlivé emoce
5. emoční inkontinence – větší stupeň emoční lability. Nestálost a neschopnost udržet emoce v jednom směru. Střídaní emocí nemusí být však tak rychlé a je přítomna výraznější emoční odklonitelnost. Zejm. u organ. poruch.
6. emoční tenacita – dlouhé přetrvávání emoce – opak emoční lability. U poruch osobnosti (fanatických).
7. emoční inkongruence – prožívání a projev neodpovídá myšlenkovému obsahu. Pacient např. nezaujatě líčí hrůzné bludné prožitky – důležitý příznak schizofrenie
8. alexitymie – neschopnost nebo obtížnost rozumět vlastním emocím. Výkyvy nálady většinou interpretují tělesně (somatizace), dochází k „řeči orgánů“.
9. idisynkrazie – selektivní emoční přecitlivělost a odpor vůči různým vjemům a situacím (pilování, pohled na krev…)
10. katatymie – výrazné emoční zkreslení někt. psych. funkcí – myšlení, úsudek, chování…

Článek:

stáhnout ve wordu

stáhnout v pdf

PORUCHY INTELEKTU

Inteligence je obecná psychická schopnost adaptovat se na navé problémy a podmínky života.

Inteligenční kvocient = obdržený výsledek / očekávaný výsledek dle stat. průměru x 100

Nadprůměrné IQ > 110 bodů. Lehký nadprůměr (110 – 120), zjevný (120 – 120) a vysoký (130 – 140)
Průměr = 90 – 110 bodů
Podprůměr = 70 – 90
Ment. retardace < 70:
- lehká: 50 – 69
- středně těžká: 35 – 49
- těžká: 20 – 34
- hluboká: < 20

Poruchy intelektu:

1. MENTÁLNÍ RETARDACE
= nedostatečný rozvoj intelektu
- malá schopnost pochopit a vysvětlit relativně jednoduché věci; neschopnost uvědomit si hrozící nebezpečí, které je pro jiné lidi snadno viditelné a zřejmé; úzký, jednostranný způsob přemýšlení a reprodukování; nedostatek kritičnosti; neschopnost abstrakce; operování pouze slyšenými a naučenými soudy

LEHKÁ MENTÁLNÍ RETARDACE
- odpovídá mentálnímu věku 9 – 12 let.
- většinou úplná nezávislost v osobní péči a v praktických dovednostech → jsou vychovatelní a vzdělavatelní.

STŘEDNĚ TĚŽKÁ MENTÁLNÍ RETARDACE
- 6 – 9 let, nestálost nálady, nemotorní, potřebují podporu již při mírných zátěžích
→ vychovatelní ale nevzdělatelní

TĚŽKÁ MENTÁLNÍ RETARDACE
- 3 – 6 let, často závažné organ. postižení CNS
→ jen minimálně vychovatelní, nevzdělatelní

eretické formy = disruptivní chování – neklid a agresivita → risperidon, olanzapin, quetiapin
torpidní formy – netečnost, nezájem

HLUBOKÁ MENTÁLNÍ RETARDACE
- pod 3 roky, inkontinentní, nekomunikativní

SYNDROM „IDIOT SAVANT“
- krajně disproporcionálně rozvinutý intelekt

Etio:

• hereditární faktory (poruchy metabolismu, m. Down)
• časné alterace embryonálního vývoje
• těhotenské a perinatální problémy
• somatické choroby
• zevní prostředí, psychosoc. vlivy

2. DEMENCE
= pokles až ztráta intelektových schopností, které již byly přiměřeně vyvinuty – tj. už od 3. – 4. roku života (jistě od 18.)

Vyšetření: abstrakce, přísloví, paměť, orientace, MMSE

Dif. dg: D (drogy, léky), E (endokrinopatie), M (metabolické poruchy), E (epilepsie), N (nutriční poruchy), T (tumory a traumata), I (intoxikace, infekce), A (anoxie, ateroskleróza)

Demence jako syndrom:

• základní příznaky = porucha intelektu, paměti, orientace, myšlení, učení, úsudku
• vedlejší příznaky = citová plochost nebo nestálost, patické nálady, snížení etických a morální norem

Practice using our internet roulette online games, black jack online, fruitautomaten, video poker online or more.

Článek:

stáhnout ve wordu

stáhnout v pdf

PORUCHY POZORNOSTI

Pozornost je aktivní zaměření našeho vědomí.

Z hlediska použití vůle:

• volní = záměrné soustředění
• mimovolní = v podstatě orientační reakce
• protivolní = zaměřování pozornosti, i když se ji snažíme odpoutat

Atributy pozornosti:

• vytrvalost (tenacita) = schopnost podržet jedno zaměření pozornosti na delší dobu
• soustředění (koncentrace) = schopnost zaměřit se na určitý objekt a všechno ostatní potlačit
• rozsah (kapacita) = sch. zahrnout větší množství jevů současně
• přepojování = sch. účelného a pohotového přemísťování pozornosti různými směry
• selektivita = sch. zaměřovat pozornost jen na jevy určitého typu a neovlivňovat se ostatními při jejich současném výskytu
• intenzita = síla změřené pozornosti k určitému ději
• oscilace pozornosti = kolísání intenzity
• stabilita = stálost pozornosti, opakem je oscilace. Sch. upírat pozornost se stejnou intenzitou na stejný předmět
• distribuce = sch. sledovat současně dva nebo více jevů

1. HYPOPROSEXIE
- nemusí to být snížení všech složek pozornosti, může být porušena jenom jedna vlastnost.
- roztržitost = nedostatečná koncentrace při zvýšené oscilaci
- rozptýlenost = porušená koncentrace i tenacita.
- u vyčerpaných osob: ↓ koncentrace
- u mánie: ↑ oscilace a vigilita
- u organ. poruch: ↓ kapacita, tenacita, koncentrace a pak i vigilita
- u schizofrenie: ↓ vigilita, tenacita, distribuce

2. APROSEXIE
- vystupňování hypoprosexie, porucha pozornosti ve všech složkách

3. HYPERPROSEXIE
- ↑ koncentrace na újmu distribuce, selektivity a vigility

4. PARAPROSEXIE
- při velkých duševních napětích. Dochází k předčasnému reagování nebo naopak opoždění reakce po podnětu následkem vnitřní tenze.

testy: sedmičkový test, Bourdonův škrtací test…

Článek:

stáhnout ve wordu

stáhnout v pdf

PORUCHY VNÍMÁNÍ

Vnímání je aktuální odraz reality v našem vědomí zprostředkovaný senzorickými receptory. Na periferní část receptoru působí podnět, který vyvolá vzruch. Vzruch je veden do mozku, kde v příslušné oblasti vyvolá počitek. Současně působí více podnětů, vzniká tedy více počitků. Ty se integrují s minulou zkušeností a vzniká komplexní vjem.

PORUCHY VNÍMÁNÍ, KT. NEJSOU PATICKÉ:

1. smyslové klamy
2. Purkyňovy paobrazy (následné barevné kontrasty)
3. živá představa
4. eidetizmus – schopnost věrně se živou senzorialitou v představě reprodukovat viděnou nebo slyšenou skutečnost. Běžný u dětí do 15 let, u umělců…
5. pareidolie – fantazijní dotváření reálných neurčitých útvarů
6. synestezie – asociace a zaměňování vjemů z různých čidel (např. barevné slyšení)

PATICKÉ PORUCHY VNÍMÁNÍ:

1. ILUZE

= zkreslené, deformované vjemy vyvolané skutečným reálným podnětem
- vnímající své iluzi bezvýhradně věří. Pseudoiluze = patický vjem, při němž je si osoba vědoma, že jde o zkreslený vjem.

• sluchové – pacient v neutrálních zvucích nebo řeči slyší zřetelně jiné zvukové signály nebo řeč. Patří k nim i iluze řeči.
• zrakové – patří sem i iluze identifikace osob:
  • iluze dvojníka (Capgrasův fenomén) – pacient vidí v blízké osobě někoho, kdo se za ni jen vydává, dvojníka.
  • Frégoliho syndrom – nemocný zaměňuje známou osobu s cizími lidmi
  • iluze metamorfózy – pacient vnímá, že lidé se změnili fyzicky i psychicky v jiné osoby
• čichové a chuťové
• hmatové – např. prádlo na těle je vnímáno jako sexuálně dráždivé dotyky domnělého partnera
• pohybové (kinestetické) – pocit nezvykle snadného nebo naopak obtížného pohybu v důsledku zdánlivě změněné hmotnosti končetin
• útrobní (viscerální) – pocit změněné funkce či velikosti, tlaku ne pohybu vlastních útrob

2. HALUCINACE

= šalebné vjemy bez jakéhokoliv vnějšího reálného podnětu

- jsou nevývratné
- podle kritičnosti:

• pravé = pacient věří v jejich realitu
• nepravé = pseudohalucinace – jsou již při svém vzniku korigovány

- podle složitosti:

• elementární = jednotlivé smyslové podněty
  • optické (barvy, stíny, odlesky) = fotomy
  • akustické = akoazmata
  • jednotlivá slova = fonémy
  • z oblasti čichu = olfakce, odorace
  • z oblasti chuti = gustace
• komplexní – souhrny počitků – halucinace postav, zvířat, scén…
• kombinované – z několika smyslů současně – postava mluví a dotýká se pacienta…
• asociované – po primární halucinaci následuje další – nemocný slyší hlas, že bude otráven a vzápětí cítí čpavé páry

- podle domnělé lokalizace:

1. smyslové

• sluchové – nejčastěji jsou slovní a pacient je označuje jako hlasy:
  • imperativní – přikazují
  • teleologické – radí
  • antagonistické n. kontrérní – když se o pacienta hádají

• zrakové
  • makropsie – objekty jsou větší
  • mikropsie – objekty jsou menší
  • mikrozoopsie (delirium tremens)
  • halucinace liliputánů – vidí zmenšení postavy lidí (del. tremens, atropin a jiné anticholinergní látky)
  • flashbacks = echo fenomény = psychotické reminiscence – spontánně se opakující halucinace a iluze u osob s anamnézou abusu halucinogen. látek
  • autoskopické halucinace – vidění sebe sama, většinou před sebou nebo jinde v prostoru

• čichové a chuťové – dif dg: aura při epilept. záchvatu a unciformní krize (dráždění uncus gyri hippocampi nádorem)
• taktilní
• kinestetické – je přesvědčen, že létá, padá. Zvláštním případem jsou hal. verbálně-motorické (Séglasovy) – jeho ústy mluví jiná, cizí osoba, a graficko-motorické – jeho rukou píše někdo jiný
• orgánové (viscerální) – své útroby vnímá falešně
• negativní tělové halucinace – popírají existenci některých částí těla

2. intrapsychické

- odnímání (amputace) nebo vnucování (imputace) myšlenek
- myšlenky jsou ozvučovány, zveřejňovány

3. inadekvátní

- nemocný halucinuje vjemy jiným než příslušným čidlem – např. čichá nohama
- hal. extrakampinní – halucinovaný vjem projikuje mimo dosah svého čidla

PSEUDOHALUCINACE

• Lhermitterovy pedunkulární pseudohalucinace – při lézi pedunculus cerebri. Jsou to vidiny pohybujících se barevných zvířat a lidských postav (větš. liliputánů). Sám popisuje, že je vidí jako v divadle.
• Pickovy pontinní vize – vidí, jak se bortí stěny, křiví linie předmětů, prostupují se navzájem předměty i lidé
• Hypnagogní a vilagogní pseudohalucinace

NONVERBÁLNÍ PROJEVY ILUZÍ A HALUCINACÍ

- naslouchací postoje nebo samomluva u sluchových halucinací
- blažený, extatický výraz – u zrakových, čichových
- zábrany proti halucinacím – masky…

3. PSYCHOSENZORICKÉ PORUCHY

- poruchy syntézy v oblasti jednotlivých analyzátorů – složité vjemy jsou vnímány zkresleně
- od gnostických poruch se odlišují tím, že zde není porušena identifikace a rozpoznávání, je porušena forma vjemu, způsob, jakým se vjem jeví.

• poruchy vnímání vlastního těla (poruchy tělesného schematu)
  • dysmorfofobie – pocity a obavy, že se jim deformuje část obličeje
  • halucinace vlastního zápachu
  • příznak zrcadla – sleduje s úzkostí transformaci svého obličeje, dlouho a opakovaně se pozoruje v zrcadle, sleduje svůj výtaz, zjev.
• poruchy vnímání pohybových změn okolí – okolní svět se zdá mrtvý, nepohyblivý, vnímá ho jako cizí, jako ve filmu
• poruchy vnímání formy předmětů – metamorfopsie – předměty se zdají být znetvořené a pokřivené
• poruchy vnímání prostoru – dysesterognozie – poruchy vnímání perspektivy – předměty jsou zmnožené (polyopsie), zmenšené (mikropsie), zvětšené (makropsie). Mohou se zdát být na jiném místě než jsou – optická alestezie
• poruchy vnímání času – dyscronognozie – události trvají buď moc dlouho nebo krátce

příčiny psychosenzorických poruch:

• organické
• psychózy
• medikamenty:
  • pravé halucinogeny – LSD, meskalin…
  • delirogeny – fencyklidin, ketamin, ditran
  • psychostimulancia (amfetamin…)
  • anticholinergika
  • dopaminergní látky (levodopa, amantadin, bromokriptin)
  • analgetika a opiáty (morfin, metadon, buprenorfin)
  • antikonvulziva (fenytoin, etosuximid)
  • kardiovaskulární látky (digoxin, propranolol a další beta blok., chinidin…)
  • antiflogistika (indometacin, salicyláty, kortikosteroidy)
  • antimikrobiální látky (antimalarika, insoniazid, sulfonamidy, tetracykliny)
  • ostatní (cimetidin, ranitidin…)

4. GNOSTICKÉ PORUCHY

- souvisí s poruchou korových analyzátorů při neporušenosti smyslových orgánů

• Babinského anozognoze levostranné obrny těla – při levostranné hemiplegii při postižení pravé hemisféry – nemocní si deficit neuvědomují a při postavení padají
• autotopagnozie – neschopnost rozlišovat jednotlivé části vlastního těla (levou od pravé apod.). Gerstmanův syndrom (nejč. při lézi parietálního laloku) = prstní agnózie (neschopnost pojmenovat prsty) + porucha pravolevé orientace + alexie + akalkulie
• syndrom fantomového údu

Článek:

stáhnout ve wordu

stáhnout v pdf

PORUCHY VĚDOMÍ

vědomí je charakterizováno následujícími funkcemi:

• vigilita (bdělost) – odpovídá kolísání stavu vědomí v rozmezí bdělého stavu, odráží funkci retikulární formace
• lucidita (jasnost) – je dána schopností uvědomění si sebe sama a svých vnitřních mentálních stavů
• kapacita (rozsah) – míra schopnosti vnímat události a jevy, které se odehrávají kolem nás
• idiognoze – schopnost přiřadit obsah vědomí k našemu já; objektivizovat, co jsou vlastní psychické procesy a které jevy jsou mimo jedince
• sebeuvědomování – schopnost zaujmout postoj k vlastnímu chování a jednání a zahrnuje i hodnocení vlastní osoby na základě posuzování jiných lidí

Stav vědomí nejč. hodnotíme pomocí orientovanosti:
- autopsychická or. – orientovanost vlastní osobou
- alopsychická or. – orientovanost místem, časem a situací
- somatopsychická or. – orientovanost ve svém vlastním tělesném schématu

KVANTITATIVNÍ PORUCHY

1. SOMNOLENCE – působí dojmem ospalého, podřimujícího. K jasnému vědomí jej lze přivést na krátkou dobu vnějšími podněty. Reaguje na dotyky, oslovení, je schopen odpovídat na dotazy. Myšlení je zpomalené, odpovídá po určité latenci. Orientovanost je zachována.
2. SOPOR – spící, k jasnějšímu vědomí ho lze přivést jen silnými podněty a na krátkou dobu. Snižují se reflexy, mírně klesá frekvence dechu a pulzu.
3. KOMA – stav bezvědomí, nereaguje ani na bolest
   1. mělčí koma – zpomalení dechu, pulzu, snížení tlaku, zornice jsou mydriatické, ještě reagují na světlo, objevují se patologické reflexy – Babinského, obranné apod.
   2. hlubší koma – dýchání hluboké a rytmické, krevní tlak může být až neměřitelný, oční zornice miotické, nereagují na osvit. Patologické reflexy se objevují v tomto sledu: vyhasínání břišních reflexů na straně odpovídající dom. hemisféře, potom i na druhé straně, pak se objevují iritační pyramidové jevy na končetinách, opět nejprve na straně odpovídající dom. hemisféře. Coma vigile (apalický syndrom, akinetický mutismus) = leží s otevřenýma očima, hledí strnule před sebe nebo bloudí očima bez fixace pohledu. Nereaguje ani na bolestivé podněty.
4. MDLOBA (KOLAPS, SYNKOPA) – náhlá, krátkodobá kvatitativní porucha vědomí, která většinou vzniká nedokrvením mozku.

KVALITATIVNÍ PORUCHY

1. DELIRIUM

- akutní kvalitativní porucha vědomí s fluktuujícím průběhem a náhlým vznikem
- nejprve dochází k dezorientaci časem (první příznak), pak místem a v nejtěžších případech také osobou
delirantní syndrom – kromě poruchy vědomí je zde přítomna též:

• porucha pozornosti – otázky musí být opakovány, pacient odpovídá s latencí. Sedmičkový test
• porucha vnímání (není podmínkou)
• porucha myšlení – brady/tachypsychismus až úplná dezorganizace myšlení
• poruchy paměti – narušení okamžitého zapamatování a krátkodobé paměti, konfabulace, dlouhodobá paměť zůstává zachována
• poruchy emotivity – úzkost, strach, deprese, apatie, zlost, labilita

• psychomotorika – hypo/hyperaktivita – deliria dělíme na
  • furibundní – intenzivní psychomot. aktivita
  • blandní – bez silněji vyznačeného mot. neklidu
  • musitující – halucinatorní představy zde vedou k drobným automatickým pohybům (např. floccilegium – sbírání vloček, snítek na pokrývce)
• narušený cyklus spánku a bdění – inverzní typ spánku (denní spavost a insomnie v noci)

• neurologické příznaky:
  • dysnomie = amnestická afázie – neschopnost pojmenovat předložené předměty, případně se dočkáme správného názvu až po napovězení první hlásky
  • dysgrafie
  • tremor a asterixis, ataxie, myoklonus, choreatické pohyby, dysartrie, ložiskové neurolog. příznaky, vegetativní symptomy (tachykardie, hypertenze, pocení, dilatace zornic, zčervenání, inkontinence)

trvání deliria – větš. 1 – 4 týdny

průběh:

1. prodromální fáze (někdy) – 1-2 dny předem, nespecifické příznaky (neklid, insomnie, živé sny, hypersenzitivita ke zrakovým a sluchovým podnětům)
2. prvním příznakem je dezorientace v čase
3. v průběhu je typické kolísání symptomatologie – zhoršení stavu v noci nebo ve tmě (syndrom soumraku – sundown syndrom). Lucidní intervaly (zlepšení pozornosti a koherence myšlení) přicházejí nejčastěji ráno

screening deliria:

• zjištění poruch pozornosti (sedmičkový test)
• zjištění orientovanosti
• testování paměti – opakovat po 5 minutách 3 slova a 3 objekty, popsat okolnosti hospitalizace…
• schopnost abstraktního myšlení – rozlišení podobných pojmů (řeka x jezero), přísloví
• testovat rychlost myšlení – má říci co nejvíce slov v jedné minutě – norma je 30
• MMSE a test hodin

etio:

• prim. intrakraniální onemocnění
• systémová tělesná onemocnění postihující sekundárně mozek
• toxická agens včetně léků (anticholinergika, dopaminomimetika, serotonergní látky, blokátory H1 a H2 rec. apod.)
• abstinenční syndromy po odnětí alkoholu a sedativně-hypnotických léků

Gioca a poker online gratis e sfida la roulette senza deposito nei migliori casino gratis del web! Se invece sei già un esperto, prova a vincere soldi veri con la Video Roulette e con il no limit Texas Hold’em!

Článek:

stáhnout ve wordu

stáhnout v pdf