Jaká je budoucnost lidstva?
V KRMÍTKU BYLO NĚCO PŘES TUCET PTÁKŮ. Klovali zrna, štěbetali, vadili se spolu. Když přiletěl nějaký velký pták, všichni se rozprchli, když odletěl, zase se vrátili zpět. Pípali, štěbetali, klábosili a dováděli. Bylo tu plno křiku. Náhle šla kolem kočka a uvnitř nastal velký křik, panika a pozdvižení. Kočka byla vyhnána pryč. Nebyl to žádný domácí mazlíček, byla to jedna z těch zdivočelých koček, jakých je zde všude kolem plno, různých druhů, velikostí i barev. Ptáci je pozorně sledovali. Přiletěla i sojka a na každého hubovala, zdálo se, že hubuje na celý vesmír. Vyhnala pryč všechny ptáky, kteří neodešli sami. Po celý den bylo v krmítku mnoho ptáků, různých, malých i velkých. A jak večer padla rosa, ztratili se. Nastalo ticho, klid a mír. Kočky volně přicházely a odcházely.
Toho rána byly mraky prozářené světlem a vzduch vypadal na další déšť. Pršelo již několik týdnů a umělé jezero bylo plné až po okraj. Veškerá zeleň, keře a vysoké stromy čekaly na slunce, jež neukázalo svoji tvář již po mnoho dní. Neukázalo se, jasné a zářící, jaké kalifornské slunce je.
Člověk by rád věděl, jaká je budoucnost lidstva. Budoucnost všech těch dětí, jež vidíte, jak si hrají a pokřikují, takové šťastné, mírné, pěkné tváře, jaká je asi jejich budoucnost? Budoucnost je to, co jsme nyní. Žití i umírání, veškerý úděl našich života. Je to tak po tisíciletí naší historie. Nezdá se, že bychom věnovali budoucnosti větší pozornost. V televizi běží od rána do noci nekonečný proud zábavy, mimo jednoho nebo dvou kanálů, které jsou dost stručné a nepříliš seriózní. Děti jsou baveny. Ti, co platí televizní reklamy, trvají na tom, že máte být baveni. A všude na světě je to stejné. Jaká bude budoucnost těchto dětí? Zábavou je i sport: třicet nebo čtyřicet tisíc lidí sleduje několik lidí na hřišti a chraplavě na ně křičí. Podobně sledujete i nějaký obřad nebo rituál, předváděný ve velké katedrále. To je také jenom zábava. I když můžete říkat, že je to duchovní nebo svatá věc, je to stále jenom zábava, romantický, sentimentální zážitek, vjem duchovnosti. Vidí-li všechno tohle člověk v různých světadílech, vidí-li, jak zábava, veselí a sport pohlcují lidskou mysl, musí se, pokud mu vůbec na tom trochu záleží, ptát: Jaká je budoucnost? Bude to stejné, jako je to dnes, jenom v trochu jiné a větší formě? Bude to záplava jiné zábavy? Pokud jste si tedy alespoň trochu vědomi toho, co se s vámi děje, musíte uvážit, jak současný svět zábavy spoutává vaši mysl a utváří váš život. Kam to všechno vede? Možná vás to vůbec nezajímá. Možná vám nezáleží na tom, co bude zítra. Pravděpodobně na to nemyslíte a pokud ano, říkáte si, že přemýšlení o dalších letech příliš zatěžuje, vytváří obavy a je nebezpečné. Přemýšlení o dalších letech – ne však přemýšlení o svém vlastním stáří, ale spíše o osudu, můžeme-li použít tohoto slova. O tom, k čemu náš současný způsob života povede. Jak celý ten svět zábavy, který vyvolává sentimentální a romantické zážitky, dopadá na naši mysl. Pokud si tyto věci trochu uvědomujete, jaká je budoucnost lidstva?
Budoucnost je to, co jste nyní. Nenastává-li dnes žádná podstatná změna, pak je budoucnost taková, jaký je náš každodenní život dnes. Změna však nemůže být jenom povrchní pouhá úprava, přizpůsobení se nějakému jinému politickému, náboženskému nebo společenskému modelu. Musí být daleko hlubší, s veškerým vaším zájmem, pozorností a sympatií. Slovo „změna“ je zde ovšem dost sporné. Změna k čemu? Změna k jinému modelu? K jinému konceptu? K jinému politickému nebo náboženskému systému? Změna k něčemu? Změna k něčemu je plánovaná, vytvořená myšlením, určená materialisticky. Avšak změna, jaká je zde zapotřebí, musí být v oblasti toho, co je.
Slovo „změna“ musíme tedy používat opatrně. Má-li jednání nějaký motiv, může z toho vzejít změna tohoto druhu? Může tato změna nastat, vede-li se jednání v určitém směru, za určitým cílem, k řešení, jež se jeví rozumné a racionální? Možná je lepší použít místo slova „změna“ výraz „skončení se současným stavem“. Skončení, nikoli pohyb od stavu, jaký je, k takovému, jaký by měl být. To není změna. Avšak: skončení nebo přestání… jaké je to správné slovo? Myslím, že skončení je dobré slovo, přidržme se ho tedy. Skončení. Má-li však skončení nějaký motiv nebo účel, když je věcí rozhodnutí, tak je to jenom změna od něčeho k něčemu. Slovo „rozhodnutí“ vyžaduje činnost vůle: „Budu dělat toto, nebudu dělat tamto.“ Vstoupí-li do aktu skončení touha, tato touha se stane příčinou procesu skončení. A tam, kde je nějaká příčina, tam, kde je motiv, tam ve skutečnosti není vůbec žádné skončení. Dvacáté století přineslo ohromující množství změn, způsobených dvěma devastujícími válkami, dialektickým materialismem, skepticismem k náboženským vírám, činnostem a rituálům. Stejně tak technologický svět přinesl mnoho velkých změn a s vývojem počítačů budou následovat další změny. Zatím jste ještě na začátku. Co se stane s lidskou myslí, až všechno ovládnou počítače? To je však jiná otázka a měli bychom ji řešit jindy.
Postupně nás stále více ovládá průmysl zábavy. Mladí lidé, studenti i děti, jsou podněcováni k vyhledávání potěšení, k romantickému vnímání světa a k nevázaným vztahům. Za tohoto stavu nikoho nezajímají takové věci, jako je prostota a zdrženlivost. Prostota není odmítání světa po způsobu mnicha nebo sanjásinů, kteří oblékají svá těla do nějaké uniformy nebo jenom do kusu plátna. Asi vás nikdy nebude zajímat, k čemu čistá prostota vede, jste-li od dětství vedeni k tomu, abyste se bavili a pomocí zábavy – náboženské nebo jiné – unikali sami před sebou. Říká-li většina psychologů, že musíte vyjádřit vše, co cítíte, že jakákoli zdrženlivost je škodlivá a vede k různým neurózám, přirozeně vstupujete více a více do světa zábavy, veselí a sportu, což vše vám pomáhá unikat od toho, co jste. Prostota přichází s porozuměním své vlastní přirozenosti, bez jakéhokoli zkreslení, bez jakéhokoli předpojetí, bez jakýchkoli reakcí na to, co o sobě objevíte. Prostě sledovat a uvědomovat si každou myšlenku, každý pocit, neomezovat je ani neovládat, jen je sledovat, stejně jako sledujeme let ptáka, bez svých vlastních předsudků a zkreslování. Toto sledování přináší ohromný pocit prostoty, který je za vší zdrženlivostí, za vším blázněním sama se sebou, za všemi myšlenkami na vlastní zdokonalení a naplnění. To všechno je dětinské. V celém tomto sledování je velká svoboda a v této svobodě je pocit důstojenství z prostoty. Kdybyste ale všechno tohle řekli skupině dnešních dětí nebo studentů, dívali by se pravděpodobně znuděně z okna, protože jejich svět je omezen na sledování jejich vlastních potěšení.
Pod strom přišla velká hnědožlutá veverka. Vylezla do krmítka, vzala odtud nějaká zrna, a sedíc na vršku krmítka, dívala se korálkovitýma očima kolem, s ocasem krásně stočeným a zdviženým. Chvíli zde seděla. Pak sklouzla dolů, přeběhla podél pár kamenů, vrhla se ke stromu a zmizela nahoře v jeho koruně.
Zdá se, že člověk stále jenom sám sobě uniká, od toho, co je, od toho, kam jde. Utíká od všeho – od vesmíru, od denního života, od umírání a rození. Je to zvláštní, že si nikdy neuvědomíme, že jakkoli daleko můžeme od sebe utéci, jakkoli daleko se můžeme vzdálit, dobrovolně, vědomě nebo nevědomě, tak konflikt, potěšení, bolest, strach a podobné stavy jsou zde stále. Nakonec převládnou. Můžete se snažit je potlačit, můžete se snažit je vůlí odstranit, vždy se však znovu vynoří. Jedním z převládajících faktorů je potěšení. I ono má své konflikty, svoji bolest a nudu. Z potěšení plyne únava a roztrpčení, které zmatek v našich životech dále zvyšují. Nemůžete tomu uniknout, můj příteli. Nemůžete uniknout tomuto hlubokému, neuchopitelnému zmatku, dokud tomu opravdu nevěnujete své myšlení. Nejenom myšlení, ale i svoji plnou pozornost, neúnavné sledování, veškerá hnutí sebe sama. Můžete říci, že to vše je únavné a možná ne tak nutné. Nevěnujete-li tomu však své úsilí, budoucnost bude nejenom ničivá a nesnesitelná, ale i nesmyslná. Není to nějaký skličující, depresivní pohled, je to opravdu tak. To, co jste nyní, je i to, čím budete v následujících dnech. Nemůžete se tomu vyhnout. Je to dané jako východ a západ slunce. Svůj podíl na tom mají všichni lidé, celé lidstvo. A bude to tak, dokud se všichni nezměníme, každý z nás. Dokud se nezměníme k něčemu, co není stvořeno myšlením.
(Krishnamurti to Himself)
Ukládání ...