rodinné konstelace
Rodinné konstelace (RK) jsou seminářem, který je zaměřen hlavně na vztahy. Vztahy jsou někdy hodně složité a jsou to právě vztahy, kterými se člověk v životě učí. Někdy se ale stává, že život člověka kormidluje do neustále stejných typů vztahů – hra je stejná, jen herci se střídají, jakoby se měl člověk něco naučit. Teď jde jen o to, jestli si na sebe udělá čas a popřemýšlí nad tím vším, najde souvislosti. Možná objeví, že příčinou nezdarů je jeho špatný postoj k partnerům.
Někdy to ale tak jednoduché není. Člověk nepřichází na svět v izolaci, ale je součástí většího komplexu, rodiny. V rodině se nedědí jenom genetické vlohy, ale také něco navíc, dalo by se to nazvat energeticko-informační struktury, pole. Každá rodina má takové pole, které vytváří její členové a toto pole zase zpětně ovlivňuje je a jejich potomky. Určitě znáte rodiny, ve kterých dochází podezřele často k rozvodům, ale i horším událostem – (sebe)vraždám, smrtelným nehodám, nemocem apod. Taková koncentrace nemilých událostí není rozhodně náhodná a čistě geneticky (biologicky) se to vysvětlit nedá.
Nemusí se samozřejmě vždy jednat zrovna o tak závažné události, jaké jsem uvedl. Kolikrát se dědí třeba jen postoj mužů vůči ženám, kdy ženy nemají čas na sebe, protože se musí starat o zbytek rodiny. Stejně tak se může na další generace přenášet neschopnost navazovat vztahy. To jsou věci, které člověkovi často uniknou. Může sebe sama zkoumat z různých úhlů, ale na rodinu si nevzpomene, neuvědomí si, že jeho problémy už (neúspěšně) řešily starší generace. Je to svým způsobem prokletí.
Rodinné konstelace jsou tu právě od toho, aby člověk pronikl do své rodiny, uvědomil si aktuální i minulé vztahy a tohoto poznání využil ve svém vlastním životě.
Systém RK vytvořil Dr. Bert Hellinger (*1925), který studoval jednak filozofii, teologii a pedagogiku a pracoval poté 16 let u kmene Zulu v jižní Africe jako misionář, a jednak po návratu i psychologii. Tak mohl spojit vlastní zkušenosti a prožitky intuitivní s teorií vědeckou a racionální.
Samotný průběh RK je pro nezasvěceného člověka hodně zajímavý. Já jsem konstelace absolvoval už více než 10x, popravdě řečeno přibližně u čísla 10 jsem je přestal počítat. O počet totiž nejde. I když se jedná o jednotný systém, přece jen terapeutů je více a k drobným odchylkám tak či onak dochází – proto popíšu průběh RK u Dr. Zlaty Hálové v Brně. Její semináře jsou víkendové a psychicky hodně náročné. Začínáme kolem 9 hodiny ráno a končíme kolem 8 hodiny večer. Během této doby se dá stihnout cca 5 konstelací oddělených 10-15 minutovými přestávkami a jednou hodinovou větší na oběd.
Účastníků bývá asi 15 a dělí se na zadavatele a aktivní účastníky. Zadavatel je ten, kdo má problém a chce jej řešit. Aktivní účastníci mu v tom pomáhají. Je to ovšem rozdělení, které závisí na aktuální konstelaci. Kupříkladu já jsem byl na svém prvním semináři jen aktivním účastníkem, ale na druhém jsem v jedné konstelaci vystupoval i jako zadavatel. Jinými slovy, je to o vzájemné pomoci.
Průběh konstelace je takový, že zadavatel všem účastníkům sdělí svůj problém – např. má problém v manželství a chce jej řešit. Terapeut se ho zeptá na další podrobnosti – jak to vypadá v rodině, zda-li tam došlo k nějakým rozvodům nebo tragédiím a poté zadavateli sdělí, za jaké členy rodiny má postavit do své konstelace. Většinou se jedná o děti, rodiče, rodiče partnera (pokud jde o manželsví trvající delší dobu), popř. rodiče rodičů. Tak se stane, že konstelace se účastní v průměru sedm i více osob. Zadavatel intuitivně vybere z ostatních (aktivních) účastníků zástupce pro tyto jednotlivé členy rodiny (i za sebe) a postaví je do řady vedle sebe. Sdělí jim jejich vzájemné postavení v rodině, na které se účastníci snaží naladit, a poté je rozestaví do prostoru v místnosti podle své vlastní úvahy a intuice. A tím to pro něj končí – do konstelace vstupuje opět až na jejím konci. Vedení teď přebírá terapeut, který účastníky vyzve, aby se rozmístili po prostoru podle svých vlastních pocitů. Zadavatel je tedy umístil podle toho, jak svoji rodinu vnímal on sám, ale nyní účastníci zaujmou vzájemnou polohu podle svých pocitů, tzn. podle reálné situace. Toto je jedna z nejzajímavějších věcí na konstelacích – do té doby naprosto cizí lidé k sobě začínají cítit pocity, příjemné i nepříjemné. Manželé, kteří se mají rádi, se k sobě postaví blíž, protože je to přitahuje. Například cítí, jak od toho druhé přichází silné teplo a láska. Nebo naopak může přicházet chlad, odpor. Během několika minut tak vznikne autentický obraz rodiny. To je konstelace. Úkolem terapeuta je proniknout do konstelace, zjistit vztahy a napravit je. Ptá se proto jednotlivých účastníků, jak se cítí, proč si vybrali zrovna tuto polohu v místnosti, proč nejsou se svým manželem, manželkou. Může se například stát, že manželka utíká před manželem ke svým rodičů a v konstelaci se to projeví tak, že se za ně postaví, aby na manžela nemusela vidět. Právě dokonce jen nemožnost vidět jiného účastníka výrazně mění pocity zúčastněných. Pokud někteří členové rodiny již nežijí, lehnou si na zem na deku. I s těmi je ale třeba se rozloučit, protože citová vazba k nim ochuzuje vztahy takto závislé osoby k ostatním (dosud žijícím) členům rodiny. Tak se může stát, že děti mají po smrti otce málo pozornosti ze strany matky a to se přenáší do jejich životů. Příčina může být kolikrát hodně hluboko, například se zjistí, že prababička byla nemanželské dítě a tento vztah nepřijetí ze strany formálního otce se přenáší až do současného života jejich potomků. Terapeut se tedy ptá na pocity a snaží se negativní vztahy řešit tím, že vyzve účastníka, aby tomu druhému řekl např. „ze své rodiny jsem si přinesl velkou zátěž, nevěděl jsem o tom. Prosím přijmi mě takového jaký jsem“ nebo „já jsem vaše matka a vy jste moje děti, jen moje děti. Mé problémy přenechte mě, nesnažte se je řešit, buďte jenom mé děti“. Většinou je nutné podobné věty zopakovat vícekrát, než se projeví na pocitech. Hodně pomůže uklonit se, popř. objetí. Situace se tak vyčistí – a tuto změnu pocítí i účastníci, které se dialogu vůbec nezúčastnili. Neprobíhá to ovšem jen na úrovni intuitivní. Při čištění vztahů se uvolňuje nahromaděná energie ve formě emocí – smutek, deprese, beznaději, odpor, zlost, ale i láska, přijetí, akceptování. To vše účastníci vyjadřují a někdy hodně intenzivně.
Cílem konstelace není dát do pořádku všechny vztahy v rodině, ale napravit problém zadavatele. Nicméně se stává, že hodně času zabere řešení na úrovni jeho rodičů, proto je třeba zúčastnit se dalšího semináře. Ze začátku se většinou dělá téma otce nebo matky zadavatele a až potom speciální témata. Jakmile je tedy aktuální konstelace u konce (trvá i 2 hodiny), vstoupí do ní sám zadavatel (místo odpovídajícího účastníka) a prožívá změněnou situaci. Všichni poté výrazně vystoupí ze své role a pocity zmizí. Po přestávce následuje další konstelace, ve které se zadavatel té minulé může stát aktivním účastníkem a dostane svoji roli. Jak jsem uvedl, jde o vzájemnou pomoc.
Výhodou konstelací je, že stačí, když z dané rodiny přijde na seminář pouze jeden její člen, zbytek o ní nemusí vůbec vědět. Většinou je třeba delší doby (týdny), aby se změny projevily.
Myslím si, že rodinné konstelace jsou jedním z účinných léků pro naši společnost, ve které každé druhé manželství končí rozvodem. Bohužel, ze svého hovoru s kamarádkou studující psychologii jsem zjistil, RK představují „alternativu“, kterou současná věda neuznává.
Ukládání ...
Petra říká:
Ahoj,
na konstelacích jsem byla také dvakrát a je to opravdu zajímavý zážitek. Byla jsem zadavatel a také jsem pomáhala jiným zadavatelům hrát členy jejich rodiny. Překvapující bylo pro mne zjištění, že role, které jsem hrála mi pomohly pochopit chování ostatních.
Zažila jsem pocity rodiče, který je tak vyčerpaný strachem, bolestí, starostmi o rodinu, že péči o ni cítí jako zátěž. Neumí vyjádřit lásku svým dětem. Snaží se, ale nejde to. U této postavy bylo důležité vyjádřit a přijmout svůj strach.
Hrála jsem babičku, dědu, otce, dítě, přítele rozvedené ženě se dvěma dětmi atd. Skvělé je, že nezáleží na tom, že jsem žena, myslím, že ve většině případů jsem hrála muže. Máte možnost na vlastní kůži procítit energii jiné lidské bytosti a porozumět jejímu chování. I Vás tato energie pohltí a přímo cítíte, jak Vás to nutí chovat se k ostatním určitým způsobem.
Na konstelacích je nádherné smíření. Problém se vždy řeší, tak aby si členové rodiny odpustili a přijali se takoví, jací jsou (bezpodmínečně). Bloky se uvolní. Začnete si uvědomovat, že jste se změnili uvnitř a vnímáte pozitivní změny i v rodinných vztazích.
Pochopila jsem, že má představa o vztazích v rodině a skutečnost se velice odlišují. Rozhodující pro mne bylo přijetí rodičů i s chybami – Vím, že lépe to už neuměli. Přinesli si ze své rodiny velikou zátěž. Snažili se. Přijímám je, protože jsou nejlepší a jediní rodiče, které mohu mít. Já tuto zátěž svým dětem nepředám.